3. NEDĚLE ADVENTNÍ:

Lidé se ptali Jana (Křtitele): “Co máme dělat?” Odpovídal jim: “Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.” Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: “Mistře, co máme dělat?” On jim odpověděl: “Nevybírejte víc, než je stanoveno.” I vojáci se ho ptali: “A co máme dělat my?” Odpověděl jim: “Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.” Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: “Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.” Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.

 To je něco: lidé, kteří přicházejí za Janem, se sami ptají, co mají v životě změnit. Můžeme si v rodině říct, co se nám na druhém nelíbí a vzájemně si slíbíme, že se budeme snažit z lásky k druhým to nedělat, abycom nezraňovali ty, které máme rádi.

PONDĚLÍ PO 3. NEDĚLI ADVENTNÍ:

Když přišel Ježíš do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu s otázkou: “Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo tik tomu dal plnou moc?” Ježíš jim odpověděl: “Také já se vás zeptám na jednu věc. Když mi na ni odpovíte, i já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Odkud byl Janův křest? Z nebe, anebo od lidí?” Ale oni mezi sebou uvažovali: “Řekneme-li ‘z nebe’, namítne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ Řekneme-li však ‘od lidí’, musíme se bát lidu, protože všichni pokládají Jana za proroka.” Odpověděli tedy Ježíšovi: “Nevíme.” A on jim řekl: “Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám.”

Žasneme nad tím, jak si Ježíš vždycky ví rady. Tolikrát mu kladli léčku, tolikrát jej chtěli chytit za slovo, ale on vždycky vyklouzl. Vyprošujme si u Pána Ježíše dar rady, abychom dokázali správně vyřešit složité situace, které život přináší.

ÚTERÝ PO 3. NEDĚLI ADVENTNÍ:

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: “Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: ‘Synu, jdi dnes pracovat na vinici.’ On odpověděl: ‘Mně se nechce’, ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: ‘Ano, pane’, ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?” Odpověděli mu: “Ten první.” Ježíš jim řekl: “Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.”

Ježíš v podobenství používá situaci z rodiny, kterou možná také známe: táta nebo máma o něco poprosí a dětem se chce nebo nechce …  Budu se snažit poslouchat na poprvé, abych nezdržoval sebe a nezlobil a nezdržoval druhé. Mohu se učit odpovídat na zavolání tak, jak to učil děti zemřelý P. Stanislav Krátký: „Ano a rád, i když je to těžké!“

STŘEDA PO 3. NEDĚLI ADVENTNÍ:

Jan si zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se vzkazem: “Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?” Ti muži přišli k němu a řekli: “Jan Křtitel nás posílá k tobě s otázkou: Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?” Právě tehdy uzdravil mnoho lidí z nemocí, neduhů a od zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak. Odpověděl jim tedy: “Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší!”

Ježíš přišel jako pravý zachránce nás lidí. U něho a v něm je záchrana. Lidé často hledají „záchranu“ všude možně: chodí ke kartářkám, navštěvují všelijaké šarlatánské léčitele, čtou rádoby duchovní knihy o andělech, přeposílají si na facebooku citáty o štěstí bez závazků a bez oběti… Chválíme tě a děkujeme ti, Pane Ježíši, že jsi nás vysvobodil od hříchu a smrti svojí obětí na kříži a že nás vedeš do svého království často náročnými radami, které se mnohým zdají jako bláznovství.

ČTVRTEK  PO 3. NEDĚLI ADVENTNÍ:

Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: “Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí skvělé šaty a žijí v přepychu, jsou přece v královských palácích. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ‘Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.’ Říkám vám: Mezi narozenými ze ženy není nikdo větší než Jan. Ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on.” Všechen lid, který mu naslouchal, ba i celníci, dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. Farizeové a znalci Zákona však pohrdli úmyslem, který Bůh s nimi měl, a nedali se od něho pokřtít.

Bůh nestojí o zvědavce, kteří přicházejí, aby viděli nějakou estrádu, a zase chvilkově pohnutí odejdou. Byl –li Jan Boží prorok, je třeba nejen chvilkové pohnutí, ale trvalé obrácení života. To je Boží úmysl s námi. Nepohrdejme jím. Začněme v tomto adventu změnu a nechme ji v životě trvat.

PÁTEK PO 3. NEDĚLI ADVENTNÍ:

Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. Juda byl otec Fáresa a Záry – jejich (matka) byla Tamar. Fáres byl otec Chesronův, Chesron otec Aramův, Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, Salmón otec Boazův – jeho (matka) byla Rachab. Boaz byl otec Obédův – jeho (matka) byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, Jesse otec krále Davida. David byl otec Šalomounův – jeho (matka) byla žena Uriášova. Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylónského vyhnanství. Po babylónském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův, Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Dohromady je to tedy od Abraháma po Davida čtrnáct členů rodokmenu, od Davida až po babylónské vyhnanství čtrnáct a od babylónského vyhnanství až ke Kristu čtrnáct.

Každý z nás má své předky. Některé rodiny si sestavily svůj rodokmen a vědí do daleké minulosti o tom, kdo byli jejich předkové. Také u Ježíše se podařilo sestavit podle vyprávění bible soupis předků. Ať už svoje předky známe nebo neznáme, můžeme se dnes za svoje zesnulé předky modlit a rodiče nám mohou povyprávět o někom, koho si sami ještě pamatují a my jsme jej už nezažili.

SOBOTA PO 3. NEDĚLI ADVENTNÍ:

S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než začali spolu žít, ukázalo se, že počala z Ducha Svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: “Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.” To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků: “`Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,’ to znamená ‘Bůh s námi’. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

Setkáváme se dnes ve čtení s postavou svatého Josefa, kterému Bůh svěřil do ochrany Pannu Marii a malého Ježíše. Můžeme se dnes modlit za našeho tatínka, aby také jeho Bůh vedl, aby všechna jeho rozhodnutí byla k prospěchu naší rodiny.

4. NEDĚLE ADVENTNÍ:

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: “Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!”

Vidíme Pannu Marii, jak spěchá do hor navštívit svou tetu Alžbětu, která má před porodem. Adventní a vánoční čas je také čas vzájemných návštěv a sdílení, kdy si víc uvědomujeme, že patříme k sobě. Někteří dnes žijí sami a byli by rádi, kdyby je někdo navštívil, a jsou zase jiní, kteří místo, aby byli s druhými, tak raději sami ve svém pokojíku hrají na mobilu. To není dobře: patříme k sobě a máme trávit čas spolu. Komu mohu nabídnout svou společnost?